Tři rakve a pohřební vůz
Po úspěšném seřazení se formoval začátek pochodu, v jehož čele jel pohřební vůz s rakví Policie. Další dvě nesli policisté na ramenou. Nechyběly věnce, jen ty černé smuteční oděvy nějak scházely. Nahradily je policejní vesty, hasičské uniformy a transparenty v rukou. Doprava mezitím kolabovala a jejich kolegové v práci nestíhali nápor vozidel a vznikaly kolony.
Rozehrály se reproduktory a průvod se vydal směrem k ministerstvu vnitra. Pomyslné rakve policie skončily před vchodem do ministerstva a dav začal skandovat hesla „Už jsme tady" a rozezněly se zvuky hasičských sirén, pískot píšťalek a hučení vuvuzel. V napjaté situaci asi zapomněli (třeba úmyslně) na ministerstvu zavřít dveře, do kterých se nahrnuli první policisté a hasiči, v druhých skleněných dveřích, jim chtěl vzdorovat jejich kolega v uniformě. Bohužel to dlouho nevydržel a z prostoru mezi dvěmi skleněnými dveřmi, ve kterých bylo za tu chvíli nesnesitelné horko, nedychatelno a šlo v něm o sluch, se dostali až do recepce.
Prchlo i těch pár zaměstnanců co v recepci bylo a zůstal tam sám policista ve službě. Dav skandoval a dožadoval se ministra, opět se rozezněly sirény a v tom malém prostoru to byl další nápor na naše zvukové bubínky, které chtěly chvílemi prasknout.
Hrdina dne - osamělý strážce ministerstva
To, co se stalo po chvíli, nečekal jistě ani ten nejradikálnější odborář. Několika policistům a hasičům se v tlačenici s novináři povedlo málem shodit na zem bezpečnostní rám, kterým musí projít každý, kdo se chce dostat na ministerstvo, pro kontrolu jestli nemá u sebe zbraň. Od úplného pádu ho zachránili, ale dav se prodral až za recepci. Jakékoliv zápasy by byly zbytečné, demonstranti skandovali a radovali se z takového úspěchu. Hlídající policista se rezignovaně postavil k posledním odolnějším dveřím, které dělily demonstranty od zbytku ministerstva. Jedna zaměstnankyně, která zůstala v prostoru recepce, nevěřicně kroutila hlavou a byl na ní vidět strach o sebe sama. Rukama si zakrývala uši, aby také neohluchla.
Poměr demonstrantů a novinářů uvnitř byl asi 150 ku 50. Po chvíli přijela na pomoc policejní hlídka, která už nemusela zasahovat a všichni kromě oddaného policisty se schovali za poslední dveře a počkali než se protestující vyřvou a odejdou.
Pochod byl mezitím v plném proudu, účastníci procházeli Letenskými sady směrem k Úřadu vlády. Několik z nich si dělali památeční fotku na krásný výhled z Letné na Prahu. Přeci jenom byli z daleka a kdo ví za jak dlouho se zase dostanou do Prahy. Na mnohých byl už znát alkohol a společenská unavenost, naštěstí takových bylo minimum.
Před Úřadem vlády se pochod zastavil jen na okamžik. Přidali se zdravotníci a s novými transparenty se mohlo vyrazit do cíle. Doprava stála, tramvaje nejezdily, ale na fasádě úřadu visel nějaký natěrač či zedník, který nejevil nejmenší zájem o to, co se děje pod ním.
Na Klárově, se lidé čekající na zastávce tramvaje nestačili divit, když místo tramvaje přišel akorát průvod demonstrujících, který byl dlouhý minimálně 3 km. Dopravní policie měla co dělat, aby svým kolegům dopřála klidný a nerušený průchod na Mánesův most.
Opět několik památečních fotek a protestující byli v cíli na Palachově náměstí, kde se seřadili.
STOP, smrtícím plánům TOP
Kdosi z organizátorů pronesl, že na toto náměstí se vejde 20 000 lidí a že bude nutné zastavit dopravu v Křížovnické ulici. Doslova pak před účastníky řekl: „je to přece protest taky policistů, tak by v tom neměl být problém". Nebyl, a další místo se našlo.
V davu se náhle taky objevil Bohuslav Sobotka, kousek od něj s transparentem „ STOP smrtícím plánům TOP" se objevila také Jana Bobošíková s bývalou nejvyšší státní zástupkyní Benešovou. Opodál v davu stál a rozmlouval s naštvaným seniorem Jiří Paroubek, který při fotografování pánovi řekl, ať toho nechá, že nemá pravdu a ať raději odejde. Zaslechl jsem něco o komunistech.
Mezitím se do řeči dal šéf policejních odborů, zkritizoval vládu, zopakoval hesla na transparentech a předal slovo šéfovi hasičských odborů. A tak to šlo až do konce.
Někteří účastníci mezitím navštěvovali okolní hospůdky a popíjeli pivo. Pár jich bylo možné po skončení vidět i na Karlově mostě. Kolegové v uniformách, kteří se svými vozidly stáli v okolních ulicích a jen přihlíželi, přicházeli podpořit jejich demonstrující kolegové se slovy: „Bojujeme i za vás!"
autor: Ondřej Kořínek
