Jeho historie sahá až do let 1491, kdy rod Pernštejnů zakoupil pardubické panství a následně kladrubskou oboru, ale jako historické založení je brán rok 1579, kdy císař Rudolf II. udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína. Roku 1757 hřebčín vyhořel i s plemenářskými záznamy a nebýt císaře Josefa II., který dal roku 1770 hřebčín znovu zařídit, přišli bychom o toto jedinečné plemeno, které je nám zároveň kulturní památkou.

Kladrubští koně zde vyšlechtěni jsou naše jediné původní plemeno vyšlechtěno pro slavnostní ceremoniály panovníků a dodnes si toto plemeno účelným šlechtěním zachovalo svůj barokní ráz. Základem chovu byly domácí klisny zkřížené se starošpanělskými a neapolskými hřebci. Původně byli kladrubští koně chováni ve všech barvách, ale v 18. století už byla poptávka pouze po bělouších a vranících.

 

Zušlechťování běloušů

Do 19. století se kladrubští bělouši křížili s anglickými plnokrevníky, ale v posledních desetiletích se kříží s orlovskými klusáky, lipicány a arabskými polokrevníky, díky jejichž tzv. štičímu profilu hlavy dnes nemají kladrubští bělouši tak výrazný klabonos jako kladrubští vraníci.

 

Zušlechťování vraníků

Po první světové válce však začalo vyhlazování kladrubských koní, kvůli spojitosti s Habsburky. Až PHDr. et. MUDr. František Bílek, DrSc. dokázal „zregenerovat" kladrubského vraníka přimísením krve fríského koně, který je kladrubskému vraníkovi podobný nejen černou barvou, ale i mohutností. Nyní probíhá stálá fáze šlechtění.

 

Popis plemene

Výška v kohoutku: 165-175 cm

Obvod hrudi: Kolem 200 cm

Obvod holeně: 20-24 cm

Váha: kolem 700 kg

Další znaky: mohutnost, klabonos

 

Dnes je však naše kulturní dědictví v katastrofálním stavu, k tomu slíbených 30 milionů korun, které hřebčínu v červnu slíbil bývalý ministr zemědělství Jakub Šebesta, hřebčín nedostane. Pokud se tedy nepodaří získat ani 300 milionů korun z fondů EU, hřebčín zanikne. Chov kladrubských koní by tak zůstal pouze na soukromých chovatelích.

autor: jk